Tak, zpátky z Dublinu a musím říci, že se mi jenom potvrdil můj již tak kladný vztah k Irům. To je neuvěřitelné, jak taky některý národ může být kontaktní. Nic není problém, všichni rádi pomohou, a vymluví Vám díru do hlavy.

Pokud se týká hospůdek, tak to je hlavní nápln návštěvy Dublinu. Ono tam toho zase tak moc k vidění není, tedy v samotném městě. Zato hospod je tam spousta a stojí za to. Ale abychom nezůstali jen u toho, tak se určitě vyplatí zajet i na venkov, protože většina histroických památek je práve mimo hlavní město.

My jsme byli v Newgrange, což je obří hrobka stará více než pět tisíc let a je to mimochodem nejstarší budova na světě, kam je možné jít dovnitř. Je starší i než pyramidy.Kdo byli lidé, co ji postavili, nikdo neví, ale je ohromující jak někdo v takové poměrně chladné a ne moc úrodné zemi cítil potřebu postavit takovou ohromnou hrobku (když stavěli pyramidy, tak jim u toho bylo alespon teplo).

Jinak je Irsko také dobré jako dieta ... víc o jídle říkat nemusím :-))

Tak a protoze z tech dosud nemnoha lidi, kteri na strankach jsou, asi nikdo nebyl v Dublinu , se mohu podelit o par tipu, ktere se mi podarilo zjistit:

Podle zdroju si nema clovek moc slibovat od piva, protoze naprosta vetsina hospod podava v zasade pouze Guiness a Smithwicks (anebo americka piva, ale kdo z Cechu by se odvazil pit Budweisera?). Dve hospody pry maji vlastni pivo varene primoa na miste: Messrs. Maguire na brehu Liffey a The Porthouse v Temple Bar.

Klasickymi misty, ktere by turista mel navstivit jsou The Brazen Head – nejstarsi hospoda v Dublinu z r. 1198 a The Stag’s Head – oblibena putyka to Jamese Joyce.

Pak jsem dostala jeste tip na tri dalsi: Doheny & Nesbitts ( zaklady ze 14.stoleti), Toner´s (jedina hospodaa, kterou kdy pry ve svem zivote navstivil WB Yeats – od jeho doby pro jistotu nebyla renovovana) a O´Donoghues z r.1789, kde casto hraje live irska muzika a kde Phil Lynott (Thin Lizzy) kdysi hraval na akustickou kytaru).